Nový začátek

Znáš taky ten pocit neuvěřitelného přívalu energie, který tě zaplaví, když se rozhodneš začít něco nového? Hlavou ti proudí neodbytná myšlenka, že to je to ONO. Nový začátek všeho. Naprosto boží pocit, že teď už tě nikdo a nic nezastaví. Ty to prostě dáš. No problem. Pohodička. Ale pak…

Pak to přijde. Vlezlý pocit: “Co když… to nezvládnu. Co když to dopadne jako posledně, když jsem se rozhodla začít”. Takový to nepříjemný vibrování v oblasti břicha. Totální propadák.  Neúspěch. Selhání. Sebevýčitkový kolotoč. Stres. Úzkost. Strach.

A možná taky: “Co na to řekne manžel/kámošky/tchýně? Vždyť už jsem začínala tolikrát. Tolikrát jsem chtěla změnu. A nikdy to nevyšlo. Co si budou o mně myslet?”

Napadá tě: “Má vůbec smysl začínat znova? Zase?”

Není lepší se na to vykašlat?

Není to zbytečná ztráta času? 

Hmmm…NENÍ

Nikdy to není ztráta času, protože tě to vždycky někam posune, něco novýho naučí a dá. Ať už je to cokoliv.

Ty to cítíš uvnitř sebe. Že tohle je to nejlepší rozhodnutí. Že když do toho nepůjdeš, budeš sama proti sobě. Že to prostě sakra daš! 

Důvěřuj tomu. VĚŘ SOBĚ

Nový začátek - citát

A kašli na strachy, bloky, obavy, nervozity, srovnávačky s ostatníma, rady a porady okolí. 

Pojď do toho!

Můj nový začátek

Říkáš si: “Tobě se to lehce řekne. Co ty o tom víš?”

HODNĚ. Vím o tom fakt hodně. Protože to, že si právě teď čteš tenhle článek, je můj přibližně triliardskej začátek. 

Začínám nový projekt. Projekt, kterým chci pomoct tobě, abys taky mohla začít. S čímkoliv. 

Já už totiž jeden online projekt rozjížděla. Jenže asi před půl rokem jsem najednou zjistila, že nevím, jak dál. Svíral se mi žaludek, kdykoliv jsem si vzpomněla, že bych měla něco napsat do svých FB skupin. Nepřicházela žádná inspirace. Přitom jsem na začátku byla přesvědčená na stotisíc procent, že to klapne. Strávila jsem nad tím tolik času, věnovala tomu tolik energie. A najednou mi to přestalo dávat smysl. Cítila jsem se vyhořelá. K ničemu. Tak jsem se od všeho odstřihla. Zaklapla počítač a vzdala to. S hrozným pocitem selhání.

Proč jsem to ukončila? Já vlastně ani nevím proč. A možná je to úplně jedno. 

Moje duše mi prostě šeptala do ouška, že tohle není ONO. Tohle není to, po čem skutečně toužím. Tohle nejsem JÁ. Až příliš času jsem věnovala různým poučkám, radám a poradám alá JAK TO DĚLAT. Zamotala jsem se do vlastních sítí – touha po dokonalosti, strach z neúspěchu, co na to řeknou ostatní. Neposlouchala jsem sebe. Svou duši. Své srdce. Svou INTUICI.

A to byl průšvih.

Když jsem si to uvědomila – a fakt mi to trvalo hoooodně dlouho, najednou pro mě už nebylo těžký říct si: “A dost. Končím. Kašlu na to. Tudy cesta prostě nevede.”

Obrovsky se mi ulevilo. To mi věř.

Dala jsem průchod všem svým myšlenkám, pocitům a najednou zase přicházela inspirace. Došlo mi, že jsem to vzala za špatný konec. Že ta myšlenka sice byla dobrá, ale úplně blbě podaná. 

Má to smysl

No a tak jsem tu. A začínám znova. Protože cítím, že to má smysl. 

  • Má smysl opustit věci, které tě tlačí na palci u nohy. Který ti nedají spát. Který tě pekelně štvou.
  • Má smysl dělat práci, která tě baví.
  • Má smysl změnit to, co nefunguje.
  • Má smysl pomáhat ostatním.
  • Má smysl to zkusit a začít znova.

Jsem přesvědčená o tom, že když teď budu věřit sama sobě, tak mi ten úsměv na tváři, co mám, vydrží dlouho. A o to tu jde. 

I ty věř sobě. Svému srdci. Svoji intuici. 

Nebudu ti nic nalhávat, otřáslo to mnou. Nevěděla jsem kudy kam. Můžu začít znova? Můžu vymazat všechno, co bylo a zkusit to jinak?

To se ví, že můžu. 

Kašlu na všechny “měla bys” a “musíš”. Kašlu na strachy, co si kdo pomyslí a jak to dopadne.

Jaká to úleva. Haleluja.

Dříve jsem hodiny přemýšlela, o čem vlastně chci psát, jakou formu tomu dát. Co je dobře a co je špatně. Co chci vlastně předávat. Nevěděla jsem to. Nešlo to. Byla jsem zabržděná a frustrovaná. 

Teď už vím proč. Bála jsem se. Bála jsem se být sama sebou. Jít za hlasem svého srdce. Jet na vlně své intuice. Přijmout se se všemi chybami a nedokonalostmi. Odrazit se a skočit. Mít se ráda a dělat práci, která mě baví a naplňuje. Bez ní bych byla prázdná.

Takže teď už se nebojím. 

A udělám všechno pro to, aby ses nebála ani ty. 

To je ten hlavní důvod, proč vzniklo Intuitivní Fitness

Lekla ses slovíčka “Fitness”?

  • Představuješ si posilovnu plnou zpocených, hekajících svaloušů?
  • Vysoustružný kočky, který si dělají selfička před/během/po cvičení?
  • Nalajnový jídelníčky, který ti určují kdy a co jíst?
  • Zákazy?
  • Příkazy?
  • Omezení?

Neboj. 

Fitness =  ZDATNOST

  • Je to schopnost překonávat překážky. 
  • Touha na sobě pracovat a zdokonalovat se.
  • Učit se nové věci.
  • Starat se o své tělo, duši, mysl, emoce a vztahy.
  • Pečovat o sebe.
  • Mít se ráda a dělat pro sebe jen to nejlepší. 

Protože ty si zasloužíš to nejlepší. Každá z nás si to zaslouží. Jen na to občas zapomínáme. Zapínáme rozum a vypínáme srdce.

Kdo jsem

Jmenuju se Kristýna a jsem fitness instruktorka. Maminka. Partnerka. Kamarádka. Žena.
Více o mně si můžeš přečíst zde.

Dnes a denně se potkávám se ženami, které nejsou spokojené se svým tělem. A tak drží diety. Cvičí od nevidím do nevidím. Hledají nové trendy v hubnutí. Hladoví. Jsou ve stresu. Podrážděné. A smutné. Jejich nespokojenost se odráží v každičké sféře jejich života.

A tak si říkám: “Proč?” 

Proč si takhle dokola a dokolačka ubližujeme. Trápíme se. Omezujeme se. Přikazujeme a zakazujeme. Vždyť to nikam nevede.

Ono totiž stačí, když se zaměříš sama na sebe. Na to, po čem doopravdy toužíš a co potřebuješ. Co potřebuje tvoje tělo, mysl a duše, aby se měli fajnově. A pak? A pak jim to prostě a jednoduše dopřeješ.

To je Intuitivní Fitness

Takže jak? Jdeme do toho společně? Dáme si novou šanci? Budeme samy sebou? Bude to náš společný nový začátek?

Já do toho jdu. 

I ty chceš vědět co všechno tě může potkat, když necháš promlouvat svou intuici?

Je tu jedna taková možnost:

Vizitka Kristýna

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *